Imprimatury!

Imp -prima – matura…cože?! Imprimatura! To nemá společného nic ani s Impy, ani s maturitami, ale prima to vlastně docela je. Cožeto je? V podstatě je to takové fancy-vzletné-dobřeznějící cizí slovíčko pro podmalbu. Ona bílá barva je strašná potvora: jednak se skoro nikde okolo nás nevyskytuje (a pokud ano, tak ne tak moc bíle), a druhak je to „nebarva“ čímž myslím, že to není ani studené, ani teplé, prostě…bílo. Když maluju nebo kreslím, skoro vždycky mám první krok – a to zbavit se bílé. Udělat první „wash“ akvarelem, začmárat tužkou velké plochy, lavírovat…prostě cokoli, co zakryje tu křiklavě bílo-zářivou barvu nebarvu. A až pak začnu malovat.

No a ona imprimatura je vlastně takové připravení si nebílých podkladů dopředu pomocí akrylové barvy. Jinými slovy, natónovat si desky a dát jim aspoň základní nádech nějaké barvy jiné, než je ona bílá. Většinou si připravím několik desek v různých podmalbýcáh, pár do okrova, několik desek do modra, a další třeba do starorůžova. Hrát si s barvičkami už v prvním kroku a leckdy z toho vzejde věc, která by si zasloužila již sama o sobě msíto v galeriích abstraktního umění.

A také se tím dají recyklovat staré obrazy, malby, které už nechci ani vidět, nebo s nimi nejsem spokojený. Platí jednoduché pravidlo: pokud obraz vypadá hůře než imprimatura, je to na nejlepší kandidát na návrat k imprimatuře.