O nás

 

první ustanovující schůze spolku Nevzdělanci, zleva doprava: Jan Simandl, Adam Windsor, Lenka Jůnová, Jan Cichý a Václav Kovář

Myšlenka založit malířský spolek složený výhradně z kvalitních umělců, kteří opustili vody diletantství a amatérské tvorby tu byla několik let. Už v roce 2017 začal Václav Kovář, který mimo jiné založil jako malíř-samouk největší výtvarnou školu v severních Čechách, oslovovat vybrané umělce a vyčlenit je z velké hromady amatérských a polo-amatérských autorů. Ne, že by se na amatérských serverech nenašli kvalitní výtvarníci, ale bežný koncept „být otevřený všemu a všem“ a spolu s neexistující laťkou kvality táhne amatérská a hobby sdružení kvalitativně dolů. Nejen, že při hledání kvality se člověk musí probrat spoustou neumětelských obrazů, tak zde neexistuje nic, jako zdravá soutěž, hec a motivace se zlepšovat. Není proto divu, že je amatérská, tedy „nevzdělanecká“ , výtvarná tvorba opomíjena jak odbornou veřejností, tak běžným divákem.

Na druhou stranu, většinová tvorba odborné, tedy „akademické“ výtvarné komunity začíná být běžnému divákovi vzdálená, neboť její pochopení vyžaduje interpretaci abstraktních konceptů a nutnou znalost kontextu výtvarné tvorby za posledních několik dekád. Současné akademické umění, tak jak je dnes tvořeno, je určeno pro umělce a umělecké galerie. Běžný divák toto umění buď chápe, nebo nechápe. Červené kolečko na žlutém pozadí. Umění plnící své poslání, tvořit emoce, nejsnadněji šokovat a být odtržené od světa. Svět galerijních světel, póz, dotací a grantů, bez kterého by se současné umění neuživilo. Krásné věci jsou odvrhnuty jako přežité a nemoderní.

A právě současná situace dala příležitost vzniku umělecké skupiny, kdy její členové nejsou ani členy akademické elity, ale ani amatérských skupin lidí, tvořící pro radost. Nevzdělanci jsou běžní lidé, pracovali ve fabrice nebo na vyšších postech, lidé, kteří obětovali svůj čas umění, lidé, kteří zažili Život. Členové výtvarného spolku Nevzdělanci si pro své umění došli vlastní pílí, dřinou a potem, často po večerech, studovali z knih, učili se podle starých mistrů, aby se nakonec rozhodli jít vlastní uměleckou cestou.

Nevzdělanci respektují krásu. Nevzdělanci věří, že umění může povznášet ducha skrze krásu a obyčejnost. Umění nemá být poslem ideí, politických a názorových trendů, protože ty se mění s každou generací. Nevzdělanci zároveň nechtějí kopírovat styl starých mistrů ale jít vlastní cestou. A pro tuto cestu obětovali vše: jistou pracovní pozici a plat, rodinu a pohodlí pro to, aby se mohli věnovat umění.

 

Translate »