O Hluboké práci

…ale to nejhorší, co můžete udělat je, že si na pozadí pustíte video, po každém výkresu otevřete email, zkontrolujete facebook a při každém pípnutí mobilního telefonu se podíváte, jestli „není něco zábavnějšího“, co vám doplní dopamin – hormon odměny.

Nedávno jsem s kolegou Václavem Kovářem probíral Téma, které má zcela jistě přesah nejen do malování, ale do tvoření a práce obecně; totiž o tom, jak je důležité (pokud očekáváme nějaké hmatatelné výsledky) se do práce zahloubat. Co to znamená?

Možná to znáte: někdy chcete něco udělat, pracujete, ale práce nejde od ruky. PRotože to nejde od ruky, neutíká to, tak si dáte pauzu-jde to stejně pomalu, tak ta chvilinka nikoho nezabije. Zkontrolujete facebook, podíváte se, zdalipak nepřišel email, otevřete zprávy, mrknete na youtube, abyste po shlédnutí pátého videa s koťátky opět zasedli k rozdělanému. Pracujete, něco jste udělali, a tak ze zvyku zkontrolujete hodiny- a ono oběhlo sotva pár desítek minut. Nepřišel mezitím nový mail? Nenapsal mi kamarád? A co facebook? Má už můj nový příspěvek nějaký ten „lajk“? A co moje plamenná reakce, kde jsem to všem svým názorem natřel? Opovážil se mi někdo oponovat? A jo! Práce počká, však je to jen pár řádků odpovědi…

Udělali jsme si drobný průzkum, optali se několika známých i spolubydlícího, kteří nám potvrdili, že takové chvíle znají. Nebudu ze sebe dělat Mirka Dušína- také to znám. A také jsem zaregistroval, že pokud maluji, je velký rozdíl, jestli postupuji pomalu, s internetem, měním každou chvílí písničku nebo video na pozadí, a nebo jestli se do práce „zažeru“ tak, že nevnímám čas.

Ono totiž mozek potřebuje chvíli na to, aby se adaptoval na danou činnost. Je to něco podobného, jako když zkoušíte lupou zapálit oheň. Čím déle ostříte paprsky světla, tím více rozpalujete materiál, který při překročení jisté teploty začne hořet. Pokud ale každou chvíli lupu odložíte a vrátíte se k tomu později, materiál mezitím vychladne a začínáte opět od začátku.

To znamená, že pokud mozku necháte dostatečný čas, aby „ostřil“, můžete se po chvíli dostat do stavu hluboké práce, kdy věc, práce, malba, kresba, nebo třeba uklízení prostě „plyne“, práce se dělá a člověk zapomíná na čas, a prostě je „jen“ tady a teď. Ale pokud jej každou chvílí vyrušíte tím, že zkontrolujete sociální sítě, telefon; zůstanete klouzat po povrchu, neponoříte se do té pravé práce.

Abychom si danou věc ověřili, udělali jsme takový malý experiment. Ráno hned po snídani, jsme odložili telefony, vypnuli zvuky a pustili se bez jakéhokoli přerušování do práce. Sedli jsme si s Václavem do stejné místnosti a dali si takovou pomyslnou „soutěž“, abychom měli o něco větší motivaci udělat nějaký dobrý obrázek. A co se nestalo – do práce jsme se zabrali, čas utíkal a ani jsme nepostřehli, že je čas pozdního oběda. A nejen to: výsledky byly znát.

Je mi naprosto zřejmé, že ne vždy je to tak snadné. Někdy je potřeba udělat to, co vás ani v nejmenším nebaví, nenaplňuje, ale je třeba to udělat. Mohu uvést příklady nejen z malování, ale ještě když jsem projektoval stavby, tak si klient vymyslel drobnou (a už v pořadí třeba desátou) změnu na domu. Zmenšit okno, třeba. Jenomže to není jen zmenšit okno, musí se předělat všechny výkresy, kde to okno vidíte: nejen půdorys, ale i řez, pohledy na dům, zkontrolovat si ostatní materiálym technické zprávy, výpisy prvků, překladů, oken tak, aby všechno komunikovalo stejnou věc. A to člověka nebaví. Ale to nejhorší, co můžete udělat je, že si na pozadí pustíte video, po každém výkresu otevřete email, zkontrolujete facebook a při každém pípnutí mobilního telefonu se podíváte, jestli „není něco zábavnějšího“, co vám doplní dopamin – hormon odměny. Zůstanete klouzat po povrchu a práce bude ještě zdlouhavější, nudnější a ve výsledku zabere mnohem více času, nehledě na fakt, že pravděpodobně uděláte někde chybu.

Je řešením se odstřihnout od internetu, zahodit telefon, a žít jako „kdysi“? Obávám se, že to v dnešní době není možné. Ale každý, kdo stojí o to dělat věci pořádně a efektivně si může položit otázku, jak se toho vyvarovat. Ono často vědomí toho, kde jsou lidské slabiny je prvním krokem k nápravě.

Na závěr bych se rád podělil o sérii krátkých videí francouzské televize Arte, která se zabývají tím, jak různé internetové sítě, sociální média a jiné zneužívají „plazí“ část mozku každého z nás. Videa jsou v jednoduché angličtině a zaměřují se na nejrošířenější sociální sítě jako je facebook, tinder nebo twitter. Těm, kteří alespoň trochu angličtinou vládnou je vřele doporčuji. Zamyslete se nad tím, koho necháte rozhodovat o své pozornosti, zdalipak velké firmy a giganty (jako je Facebook), nebo raději sebe.

Link na zmíněná videa je zde.

Máte svůj recept na to, jak se dostat do hluboké práce? Budu rád, když se o ně se mnou a čtenáři podělíte.

Přeji vám hezký, ničím nerušení a hlavně produktivní den

Adam