Václav Kovář

Narození: 24. 5. 1982

Vzdělání: vyučen strojním zámečníkem

Náboženství: Věřím v život, ze samotné podstaty existence. Z konkrétních nejblíže zenový buddhismus.

Místo působení: Liberec

Průměrná doba spánku: 6 hodin denně

Stravovací návyky: Cyklicky, zdravě a jako prase. Spíše ale zdravě.

Oblíbený prst: Šťourací, tedy ukazováček.

Superschopnosti: Velmi hluboký spánek, činění kůží zvířecím mozkem, přeměna věcí na jiné věci, nakažlivý klid.

Děláš někdy krémovou zeleninovou polévku? Nemohu, nemám mixér.

Oblíbená rostlina: Cherry rajčata, Blázen (philodendron scandens?), stromy, hlavně buky a duby.

Oblíbený nápoj: Víno, kafe, čaj, voda.

Proč maluješ?

Je to můj způsob vyjádření, komunikace, přemýšlení, naplnění životního času, cesta i cíl. Nevím přesně proč tomu tak je, ale řekl bych, že v tomto případě lze velmi snadno zaměnit příčinu a důsledek. Kreslím, tedy jsem.

Tvoji učitelé?

Primárně příroda sama. Co se týče konkrétních učitelů, kteří mě inspirovali a motivovali, Van Gogh, Degas, Toulouse-Lautrec, Modigliani, Gauguin, Matisse, Kuba, Marold, Munch a mnoho a mnoho dalších.

Kam směřuješ, o co ti jde v tvorbě?

Chci si pročistit projev a jít co nejvíce k podstatě zobrazovaného, říci minimem maximum. A to v podobě čitelného postupu dynamické práce, přímo z obrazu. Čím dál více se mi daří malovat pro proces a méně pro výsledek, ten se dostavuje sám a působí přirozeněji, když snižuji tlak na očekávání. Svou budoucí cestu vidím v existencialismu.

Co je po smrti?

Smrt je jen cyklická transformace a chvilkový odpočinek od života. Život je zase odpočinek od smrti. Takže kruh. Vše je jak má být.

Tvoje motta:

ZNOVU A LÉPE

ŽIVOT JDE TAM, KAM SE DÍVÁŠ

ŽIVOT JE NEKONEČNÝ PROUD TVOŘIVÉ ENERGIE

ZA VŠE, CO SE MI DĚJĚ, SI MŮŽU SÁM A VŠE PŘIJÍMÁM