O Skicářích

Skicáků je mnoho typů, velikostí, forem, ale nejdůležitější je nějaký mít u sebe….

Pokud to kdokoli myslí s malováním a kreslením aspoň trochu vážně, měl by mít skicák. V tomto příspěvku se pokusím shrnout ty nejzásadnější důvody, proč je dobré mít (a plnit…) skicák.

Ono kreslení, nebo malování nepřijde nijak samo od sebe. Je to dovednost, kterou mnozí přirovnávají k hraní na hudební nástroj. Čím déle se dané činnosti věnujete, tím víc se v ní zlepšujete a pokud už něco umíte, je dobré si tyto dovednosti udržovat. Ne vždy je však možné najít v nabitém denním progreamu na takové cvičení chvíli. A proto se hodí mít po ruce něco, co umožní něco takového – ať už na krátkou chvilku, nebo na soustavnější práci.

„Když vynechám trénink jeden den, tak to poznám já. Když vynechám trénink dva dny, pozná to učitel. Když vynechám trénink tři dny, pozná to obecenstvo.“ – Rudolf Nurejev

Skicáků mívám několik, od malých, které nosím u sebe a vytahuji je třeba když cestuji vlakem, nebo na ten vlak čekám(…kdo cestoval Českými Drahami ví…. 🙂 ), skicáky na doma, které jsou větších formátů, skicák na akvarel, skicák na lidi, anebo alespoň bloček, do kterého si zaznamenávám nápady. Je to nejen hezká kratochvíle, ale zároveň i způsob, jak si zaznamenávat myšlenky. Trápí někoho, že neví, co zrovna kreslit? Jednoduché. Stačí otevřít skicák, zalistovat si staršími nápady a námět je na světě. Nebo naopak. Někdy vás napadne nějaká myšlenka, kterou si stačí jen poznamenat, načmárat a uložit někdy na potom.

Druhy skicáků

Osobně mívám dvě verze skicáků. Jedny, do kterých si jen tak čmárám, bez nároku na výsledek a pak ty druhé, do kterých se „snažím“. Ty pak ukazuji lidem 🙂 Časem ale třeba zjistíte, že ty volné skicáky, do kterých si jen tak čmáráte jsou nakonec lepší, než ty vypiplané, vymazlené nádhery, se kterými se pachtíte hodiny a hodiny, jen abyste měli ty hezké výsledky a obdivné vzdechy vašich kamarádů. Ve chvílích, kdy se tomu stane, jste na správné cestě..

Jaký skicák?

Skicáků je mnoho typů, velikostí, forem, a není to tak podstatné, JAKÝ skicák máte mít. Prostě je plňte a časem si třeba nějaké oblíbíte. Ty, které sedí mne nemusí sedět vám – a naopak. Volte ty, které sedí k vašemu oblíbenému médiu. Pokud rádi kreslíte tužkou, volte hrubší papír, pokud máte rádi inkoust, pořiďte si naopak hladší. Pokud rádi kombinujete techniky a tuhle raději fix, a někdy zas vodovky, zvlote si skicák, který má tvrdší listy (tj. papír s větší gramáží). A můžete začít 🙂

Pokud byste se men zeptali, jaký skicák je nejlepší, tak vám odpovím, že ten, který máte právě u sebe. Osobně se mi osvědčily jak „lacinější“ skácky napříkald z Bauhausu, nebo ty od Koh-I-Nooru, i ty „lepší“ od napříkald Cansonu nebo Fabriana. Mám rád tužkový od Fabriana, protože papír „snese“ krom tužky i lehký akvarel, nebo kvaš. Rozhodně doporučuji ale vždy volit skicák ve vazbě -knižní je lepší než kroužková vazba, protože delé vydrží a kroužková je zase lepší, než lepená – opět kvůli výdrži).

Pro akvarely se mi osvědčil skicák od Hahneműhle, který mi seděl lépe, než třeba Moleskine, ale opět – jde o vaše preference. Pokud si nekoupíte skicák za dvacku od Koh-I-Nooru (za dvacku – myslím tím takové ty školní),nebo ten, který má nevhodný papír k tomu, co do něj děláte, tak určitě neprohloupíte. Nemyslím si, že by vám, například, dražší a lepší značka nějak vylepšila kresbu. Tu vylepšíte tím, že budete kreslit.

Výhody skicáku

Míti skicák má své výhody. Máte soubor papírů vždy u ruky a můžete v nich sledovat váš vývoj. Nekecám, vždy se mi stává, že obrázky na posledních stránkách bývají výrazně lepší, než ty na stránkách posledních. Alespoň v průměru. Je to hezká vzpomínka, takový deníček a pokud je seřadíte za sebou, lépe se vám bude sledovat to, jak pokračuejte ve svém konání. Předtím jsem kreslil (maloval) zásadně na volné papíry. To ale, bohužel, má tu nevýhodu, že se špatně řadí po sobě, papíry se ztrácejí a často samotný list papíru člověka nemotivuje, aby se snažil. Zatímco, když se vám na předchozí stránce skicáku povedla nějaká věc, věřte, že budete mít chuť tu kresbu, či malbu, překonat. Je to takový malý vlastní bič na sebe sama, snažit se být lepší. Když kreslíte na plátna, desky, nebo samostatné archy, které pak uklidíte do krabice, žádný takový bič vás nečeká. Naopak, můžete malovat pořád dokola to stejné, protože víte, že příště si vezmete zase prázdný papír a poté, co jej pomalujete, vezmete zase další. Tím neříkám, aby jeden netvořil na samostatné archy, koneckonců, ta nejlepší díla si to zaslouží, ale co se týče (nejen) tréninku, skisák je jednoznačně výrazně lepší. A navíc se přiznám, že některé mé kresby, nebo malby, na které jsem nejvíce pyšný jsou právě v mých skicářích. A některé věci právě z mých skicáků najdete i tady na stránkách.

A jako poslední výhodu bych zmínil právě onu kompaktnost. Často vymýšlím vlastní ilustrace a náměty. Skicák mi umožňuje shromažďovat nápady a postřehy do jednoho bloku, kterým mohu v případě potřeby listovat. Pokud bych je měl roztahané po jednotlivých papírech, nikdy bych asi nenašel co zrovna potřebuji. Navíc, často mne při listování předchozími stranami napadnou nové nápady, takže kreativita může více proudit a nemusím se zdržovat tím „co zrovna budu malovat“.

Tak snad někoho toto čtení inspirovalo k pořízení si takového skicáku… 🙂