Kreslení z fotografií

V dnešním článku bych se rád věnoval krátkému zamyšlení o kreslení podle fotografií. Spousta lidí na internetu kreslí právě podle fotografií. Většinou se jedná o méně, či více povedené snahy o reprodukci dané fotografie na papír. Někteří lidé v tom dosáhli, jistě, velké zručnosti, a mezi nimi jsou i tací, kteří dovedou malovat tzv. hyperrealistické malby, kde na první pohled není ani poznat, zda-li se jedná o fotografii, či malbu.

…jak byste se cítili, být na místě fotografa, který si dá tu práci najít, zkomponovat, a vytvořit fotografii, kterou si někdo v teple domova u kávy a čaje překreslí a vydává ji za svou?

Malovat, či nemalovat podle fotek, toť otázka…?

Začnu od toho, že kreslení dle fotografie je jednodušší. A to o mnoho. Na fotografii je totiž již vše vyřešeno, od kompozice, kterou za nás vyřešil fotograf, přes perspektivu až po tonalitu, kterou zase vyřešil samotný fotografický přístroj. Jsou zde vidět úběžníky, je vidět, co je v zákrytu před čím, a jaké jsou tvary věcí v prostoru, protože jejich tranformace do 2D, tedy na plochu fotografie, již proběhlo samotným aktem focení. Jinými slovy, dotyčnému, který překresluje fotografii stačí prostě replikovat to, co má vedle sebe na fotografii. Tomu se dá dopomoci například překreslováním přes mřížku, a člověk nemusí mít ani znalosti perspektivy, anatomie, nebo kompozice, aby přenesl co vidí na obrázku vlevo, na obrázek vpravo. A tyto znalosti ani nepotřebuje, stačí být jen precizní a dostatečně pečlivý při kopírování. To je také důvod, proč lidé, kteří začnou překreslovat fotografie, zůstanou u překreslování fotografií, neboť jít malovat „naživo,“podle skutečnosti, je mnohem větší výzva; v realitě je umělec sám sobě filtrem, a musí sám vybrat kompozici, odpozorovat perspektivu, zvolit správně tóny a jedinou předlohou, které se může držet je pouze a jenom to, co vidí okolo sebe. Navíc se musí vypořádat s proměnlivostí světla u krajiny a s pohyby modela, který, jak už to mají živé věci ve zvyku, se pohybovat. Spousta lidí tedy raději zůstane u překreslování fotografií, neboť kreslení naživo je výzva s mnoha překážkami, které se fotografií dají (snadno) odstranit a raději u fotografií zůstanou, neboť se to stane komfortní zónou, ve které se cítí dobře a jistě.

Proč lidé překreslují fotografie

Jak jsem naznačil výše, při překreslování fotek není potřeba mít hlubší znalosti, stačí pouze trpělivost a pečlivost. Na druhou stranu, při dostatečné trpělivosti a jisté zručnosti lze relativně brzy dosáhnout toho, že člověk dovede fotografii překopírovat. Ačkoli nechci shazovat potřebné znalosti materiálů, tedy barev a techniky práce s daným médiem, co bude „dobrým“ výsledkem překreslování? Kopie fotky, jejíž autorem je původně fotograf? Jaký je smysl mít kopii fotky, nyní, ve 21. století, kdy jsou zde kopírky? Stačí fotografii strčit do stroje a stroj vám udělá přesné kopie během pár vteřin? A jak byste se cítili, být na místě fotografa, který si dá tu práci najít, zkomponovat, a vytvořit fotografii, kterou si někdo v teple domova u kávy a čaje překreslí a vydává ji za svou?

Bohužel tomuto nahrává i spousta názorů lidí na internetu a sociálních sítích, kteří prostě vidí obraz, který vypadá jak fotka a klikají na lajky jak o život. Nerozlišují však, jestli šlo o překreslenou fotografii, nebo realistickou malbu dle živé předlohy- což jsou však dvě naprosto rozdílné úrovně toho, jak dotyčný umí malovat. Překreslování fotografií je tedy jakousi zkratkou k tomu získat uznání o svém umění, aniž by se člověk musel zabývat anatomií, perspektivou a dalším věděním o malbě, či kresbě.

Kopie fotky je pořád jen kopie. Ledaže…

Zatímco při malování dle živých předloh je spousta prostoru pro malířovu interpretaci tím, jak se musí vypořádat s mnoha výzvami od kompozice, přes perspektivu až po samotnou stavbu obrazu, fotografie tolik prostoru pro interpretaci nedává.

Položím-li vedle sebe, dejme tomu 10, realistických maleb, které naprosto věrně kopírují fotografie, tak jak rozeznáte, kdo co namaloval? Ledaže by do toho „realismu“ byla nějak propasována osobnost umělce, který daný obraz namaloval. Použití barev, změněná nálada a výraz celé malby. Pokud je do procesu dodána nějaká taková věc, jedná se rázem o víc, než jen pouhou kopii obrazu, jedná se už o nějakou interpretaci, vylepšení púůvodní fotografie, umělec má v tomto pak přínos pro celou věc. Není jen strojem na kopírování, ale vkládá do obrazu i část svého vidění a začíná to být jiné.

Nemalovat dle fotografií…?

Tato otázka by vydala na samostatný článek, který asi sepíšu příště. Ale ve stručnosti se dá říci, že kdo umí malovat podle reality, umí pak malovat podle fotek, nicméně naopak tomu tak není. Pakliže je někdo zvyklý používat berličku fotografie, tak podle skutečnosti malovat nedovede. Kdo umí malovat dle živé předlohy, nepotřebuje mřížku, ale dovede pochopit a rozklíčovat fotografii, tak, aby z ní převzal informace, které potřebuje. Tedy, pokud se chcete naučit kreslit, nebo malovat, odložte fotografie, vybavte se štětci a hurá ven, nebo si postavte jednoduché zátiší doma a zkoušejte toto. Příroda a svět kolem vás je ten nejlepší učitel, tak toho využijte.