Jak si vybrat akvarel – třetí díl

V předchozích povídání jsem se s vámi podělil o téměř vše, co o akvarelech vím. Také zaobírali tím, kdy jsou lepší tubové barvy a kdy barvy v pánvičkách. V tomto závěřečném díle se tedy podíváme, jak si složit paletu a jak si ji rozšiřovat. Postup platí jak pro pánvičky, tak pro tuby, i když bych začátečníkům spíše doporučoval začít s pánvičkami.

Dejme tomu, že si chcete pořídit tedy první paletu. Při nakouknutí do obchodů zjistíte, že velké sady akvarelů se pohybují v cenových relací okolo jednoho, či dvou tisíc korun. Ano, existují i sady, které se dají pořídit v supermarketech v cenové hladině pár set korun, ale ty rozhodně nedoporučuji. Když jsem vedl workshopy akvarelu, někteří studenti měli právě takové barvy a byl to děs a bída. Barvy hrudkují, nerozpouští se ve vodě, nemají moc hezké barvy a velmi šptně se míchají. Osobně bych doporučil zkusit jinou cestu: utratit pár stokorun za kvalitní barvy.

Proč ne velkou sadu?

V sadách velkých akvarelů je spousta různých barev, několik žlutí, modří, ale i barvy jako růžová, fialová, různé zelené, nebo dokonce bílá. Jak jsem ale popisoval v prvním díle našeho povídání, tyto barvy jsou však namíchány z několika základních pigmentů (jejichž složení většinou ani nevíte) a svádí nás k jejich používání. Chci namalovat zelený strom a tak vezmu zelenou barvu a dám ji na papír. To je sice správná úvaha, ale má několik háčků. Jednak protože je daná zelená namíchaná z pigmentů neznámých barev, měli byste – pokud chcete udržet barevnou harmonii obrázku- použít stejné pigmenty na zbytku obrazu. Jak to udělat, když nevíte, jaké pigmenty to jsou? Hledat složení na internetu? …Dalším problémem, na který brzy přijdete, že ne všechny barvy v těchto sadách jsou dobré – dobře míchatelné, dobře revertující, nebo dostatečně výrazné, nebo nejsou dostatečně světlostálé. Osobně vlastním velkou, osmnácti barevnou sadu kvalitních barev od St. Petesburg a v nich jsem napočítal šest barev, které mají nějaký ten problém. To je třetina. A u větších sad akvarelů bude tento poměr bude ještě větší, protože se tam bude dávat více „zbytečných barev“. Nu a posledním problémem velkých sad je ten, že abyste dosáhli takového velkého počtu barev, musíte tam zákonitě dát i nějaké odstíny, které se jen tak nepoužijí. Například růžovou (kterou si snadno namícháte z jakékoli červené, jen za použití menšího množství vody), nebo bílou, kterou jsem v akvarelu za tu dobu, co s akvarelem dělám použil jen jednou- a to když jsem hledal způsoby, jak ji použít.

Pozn.: akvarel s bělobou se ale dá používat. Nepoužívá se však akvarelová, nýbrž kvašová běloba k míchání improvizovaného kvaše. O kvaši si povíme v nějakém z dalších článků.

To znamená, že koupí velké sady si kupujete jednak barvy, které potřebujete a bude používat a druhak barvy, pro které nemáte jen tak využití. To je ten hlavní důvod, proč doporučuji začínat s malou sadou, kterou postupně rozšíříte – časem klidně i na velkou sadu, ale to, jaké barvy tam budete mít bude záležet jen a jen na vás.

Jak by měla vypadat základní sada?

Jakýkoli obrázek se dá namalovat pomocí tří základních barev – říkáme jim primární barvy, a to je žlutá, červená a modrá. Pokud smíchám modrou se žlutou, dostanu sekundární barvu – zelenou. A nejen, že vím, jaké přesně jsou tam pigmenty (ty samé, co v mé modré a žluté), tak ať už tu zelenou namíchám v jakémkoli poměru, tak vždy bude držet barevnou harmonii těch ostatních dvou barev. Jinými slovy – zelená bude na obrázku vedle mých modří a žlutí vypada přirozeně a „ladit“ se zbývajícími barvami.

Pomocí primárních tří barev lze namíchat (téměř) celou barevnou škálu, od modrých, přes fialové, hnědé, zelené a dokonce i šedé (smícháním všech tří základních primárních barev dohromady). A dokonce nám budou tyto barvy mezi sebou tvořit barevnou harmonii.

Pro naprostý začátek by tedy postačovaly pouze tři základní barvy. Tříbarevné sady se ale nedělají, tak si pojďme říci, jak si tuto trojici rozšířit, abychom měli trochu variability.

Každá z těchto primárních barev má dvě základní verze: studenou a teplou. Každý z různých odstínů červení se dá docela dobře zařadit do jedné z těchto dvu kategorií. To stejné platí i o žlutých (porovnejte si citrónovou žlutou a kadmiovou žlutou, která má barvu zhruba jako pampeliška) a i modrých.

To nám dává mnohem větší variabilitu. Opět budu mít tři základní barvy a budu si volit, jestli chci k teplé žluté a modré teplou, či studenou červenou. Ve výsledku záměna jedné této barvy kompletně změní vzhled, náladu a vyznění obrázku! Nebo můžete celý obrázek namalovat v z teplé červené, modré a žluté…a najednou se zase celá atmosféra obrázku změní! Je to podobné, jako v hudbě, kde máte molovou a durovou stupnici – jsou prakticky stejné a liší se v jendom jediném tónu – a jedna je veselá a hravá, a druhá je spíše melancholická a zádumčivá. Všimněte si, jak jeden jediný tón a jeho změna dovede naprosto změnit vyznění celé malby. Začínat pouze s primárními barvy vám dá možnost objevit, jak barvy mezi sbou doopravdy fungují bez rozptylování se dalšími odstíny – a jakmile jinou barvu použijete zjistíte velice rychle, jakou moc má. To se vám, s velkou paletou, povede až za velmi dlouho.

Poslední barvou, která by měla být v každé dobré paletě je okr. Okrová barva je totiž temnější žlutá* a nejde jí namíchat pomocí tří základních barev. Okr se používá místo žluté a produkuje trochu temnější a tajemnější náladu obrázku, tlumí barvy. Okr je velmi důležitá barva a dá vám poslední rozšířenou možnost v základní sadě barev. Tak tedy: paleta pro začátečníka by měla obsahovat:

• Dvě základní žluté – teplou a studenou
• Dvě základní červené – teplou a studenou
• Dvě základní modré – teplou a studenou
• okr

Dohromady postačí 7 barev.

Většinou v paletě dostanete nějaké další barvy, zelené a černé. Pro začátek a krátkost mohu říci, že jsou to dobré barvy na trénování. V klasické malbě se totiž málokdy uplatní a je fajn mít barvy, se kterým můžete skicovat, trénovat tonalitu a míchání barev.

*) temnější žlutá je velmi důležitá. Pokud totiž zkusíte ztmavit žlutou barvou například přidáním černé barvy zjistíte, že barva se stává zelenou, a nikoli tmavě žlutou. Souvisí to s teplotou barev, ale o tom někdy jindy..

Paleta pro pokročilé

Paleta pro pokročilé by měla obsahovat pár dodatečných barev tak, aby bylo možné pokrýt celý barevný kruh v plné jeho sytosti a aby se rozšířily možnosti míchání barev. Pokud máíte základní sadu a chcete ji rozšířit, je fajn si postupně dokupovat jednotlivé další barvy, když máte zrovna příležitost, nebo cítíte, že potřebujete rozšířit vaši paletu o další barvy. Jaké barvy by to měly být?

• umbra (tj. hnědá) – ačkoli si hnědou namícháte z primárních barev (červená + zelená), tak pro účely míchání hnědou s jinými barvami je lepší mít čistý pigment hnědé
• siena pálená – světlější bratříček umbry. Místo sieny lze použít i Van Dyckovu hnědou, která je malinko více do červena
• ftalocyanová modrá a zelená – tyto pigmenty se málokdy používají samostatně kvůli jejich zářivosti, připomínající spíše anilinové barvy. jsou ale skvělým pomocníkem při míchání odstínů. Zkuste si někdy ftalocyanovou zelenou míchat s různými odstíny červené a zjistíte, kolik zajímavých odstínů tato barva má!
• magenta – další barva, která se nedá namíchat z primárních barev, a může být použita jako alternativa k červené. Produkuje zajímavou paletu, pokud se použije místo červené
• azurová nebo coelinová modř – azurová v plné sytosti také nejde namíchat z primárních barev a hodí se pro odstíny nebe
• oranžová – oranžová se hodí zejména (po smíchání s červenou) na pleťové barvy. Ano, oranžovou sice lze snadno namíchat z červené a žluté, nicméně pro malé variace v odstínech pleti je lepší mít čistý pigment oranžové

… a další, podle toho, co rádi malujete. Pokud jste si ale postupně rošířili paletu na tyto všechny popisované barvy, tak pravděpodobně už tušíte, kde se skrývají mezery v paletě a která barva vám nejlépe pomůže rošířit vaše možnosti.

Značky, značky, značky….

Jak jsem slíbil, podělím se také v krátkosti o své zkušenosti s jednotlivými výrobci. Pamatujte, že každý výrobce má ve svém repertoáru jak výborné odstíny, tak ty horší. Liší se jen mírou toho, kolik odstínů je kterých. Hodnocení proto záměrně píšu stručně:

St. Petesburg White Nights

Moje nejoblíbenější značka pánvičkových akvarelů, ve které najdete skvělé odstíny, které bez problémů konkurují i západím značkám jako W&N nebo Schmincke. Výhodou je nejen jejich cena, ale i objem balení, kdy dostanete zhruba dvojnásobně valké pánvičky oproti ostatním. Pokud někdo začíná s akvarelem, radím vždy tuto značku. Jejich černá a kadmiová červená jsou jedny z nejlepších akvarelů, se kterými jsem kdy pracoval.

Umton

Umton jsou česká firma, která se propletla marastem znárodnění.Jejich barvy nejsou špatné. Ty, které jsem vyzkoušel dobře revertují a mají hezké odstíny. Nicméně mi přijde, že barvy by mohly být více brilantní. Některé odstíny nejsou dostatečně krycí a syté. Na druhou stranu, malovat se s nimi dá a v rukách zkušeného akvarelisty zcela jistě vyprodukují velmi působivé výsledky.

Sennelier

Asi moje nejoblíbenější barvy v tubách. Díky přidanému medu velice dobře revertují a tudíž i po vymačkání z tub do pánviček zůstávají „jako nové“ i po několika letech. Mají krásně výrazné a brilantní barvy a zatím jsem nenašel odstín, který by mne zklamal. Další výhodou je, že jejich tuby mají objem 10ml, tedy dvojnásobek toho, co výrobci jako W&N, nebo Schmincke

Koh-I-Noor

Koh-I-Noor si nechává akvarely vyrábět v Rusku, ve stejné fabrice jako St. Petesburg. Jsou tedy totožné, ale bývají, z mne neznámého důvodu, dražší. Pokud je ale sežene, např. v akci, tak rozhodně stojí za to; viz St. Petesburg.

Winsor&Newton

Tyto akvarely bývají označovány jako zlatý standard a mohu se s tím ztotožnit. Nicméně v jejich repertoáru se najdou i hůře revertující barvy, které mají tedy sklon „lézt“ hůře do štětce. Výhodou je, že firma W&N má širokou paletu velmi zajímavých odstínů, které u jiných výrobců nesežene. Barvy jsou, narozdíl od jiných výrobců více transparentní a tudíž je lze velmi dobře lazurovat přes sebe. Nevýhodou je vysoká cena a malý objem balení (tuby, pánvičky).

Schmincke

Výborné barvy německého výrobce, které jsou podobně jako anglické W&N transparentnější než u ostatních. Jejich barvy nejsou obecně tak saturované, jako zmiňované W&N, což nemusí být vždy na škodu, podle toho, co malujete. Další výhodou je, že podobně jako W&N mají dosti širokou škálu barev, ve kterých můžete najít velmi zajímavé odstíny. Nevýhodou je, vzhledem k jejich ceně malý objem balení a opravdu špatná ultramarínová modř, která mne zklamala.

Kuretake

Dobré akvarely japonské firmy, používal jsem je jako svou druhou cestovní sadu a byl jsem s nimi velmi spokojený. Jsou poměrně krycí a mají jasné, hluboké barvy. Nevýhodou je vyšší cena, ale zase mají největší pánvičky z mne známých výrobců. Druhý postřeh, který k nim mám je ten, že zanechávají jistou „vrstvu“ akvarelu, která je trochu matná. Mají lehce jiné vyznění než ostatní, zde uváděné, značky.

Van Gogh

Od Van Goghu jsem zkoušel pouze základní paletu šesti primárních barev + okr. Za mne byly v pořádku, někde na úrovni Umtonu. Nebyl jsem z nich ani nadšený, ani zklamaný. Pro sofistikovanější popis a verdikt bych musel těch barev vyzkoušet více.

Pébéo

Akvarelové barvy Pébéo byly jedny z prvních akvarelů, se kterými jsem se kdy setkal a byl jsem zpočátku nadšený z jejich sytých, jasných odstínů. S odstupem času, a po vyzkoušení i jiných výrobců se domnívám, že se jedná o lehký nadprůměr. Hodnotil bych je někde mezi Umtonem a St. Petesburg.

Daler- Rowney

Nejhorší akvarely, které se mi kdy dostaly pod ruku a u kterých mi dosud není známo, proč se jim říká akvarely. Konzistencí se podobají spíše tempeře, a jejich odstíny jsou nevýrazné, dokonce bych řekl až ošklivé. Velmi špatně se míchají mezi sebou.

Daniel Smith

Přiznám se, že tyto akvarelové barvy amerického výrobce jsem nikdy nezkusil, ale slyšel jsem na ně jen a jen samou chválu. Výborné sytosti, velký výběr brilantních a dobře míchatelných odstínů. Bohužel v ČR se nedají sehnat. A to je také důvod, proč je zde uvádím, protože kdyby se vám někdy povedlo mít příležitost si je pořídit, rozhodně neváhejte, neboť docela dost lidí je považuje za nejlepší akvarely vůbec.

Tak a v těchto článcích jsem se pokusil sepsat téměř vše, co vím o akvarelech a jejich výběru. Pravda, zatajil jsem některé věci, jako jsou granulující a negranulující barvy, a nebo podrobný popis (a značení) jednotlivých pigmentů, ale o to je téma na samostatný článek. Doufám ale, že tento poněkud vyčerpávající seriál bude někomu k užitku a pomůže se zorientováním se ve světě akvarelů. Pokud byste měli dotazy nebo připomínky, rádi byste chtěli něco více rozepsat, nebojte se mi napsat do komentářů 🙂

Hezké malování,

Adam